něco tam je....
sakra, je to tam stále..
bohudík, jeden by myslel, že už usnulo to, co oči pootevřelo. Jak uchopit pocit, jak uchopit stesk. Přelstít...
By se snad dalo, ale...
No nic rána se musí vyčitit než se zašije, se ví..
Destilátem tedy.. Sůl bude lepší, jasně.
A kde ji vzít! nikdo tady nebrečí,hmm. Ten náš osud, pořád si s námi dělá co chce.
Sotva se vydrápeš na kopec, tak zas mažeš dolů..
Když tam jdu, tak vidím spousty spáčů v půli kopce.. nechápu.. tak málo času a oni trčej tady.
Dřina.... kurva
To tedy je, než ten kopec přemůžeš... ale ten pocit z jízdy.. ten může zažít jen ten, kdo chodí horami.
Dnes je můj poslední den..
Doufám, že si tohle řeknu ještě mockrát, než to příjde, pak budu mít slunce v očích... to bych chtěl..a v uších by zněl moment z Monetova života při malování makového pole.
tak dost.. přestaň tady kecat..
Myslim, že jsem se chtěl jen zeptat, jesli ještě pamatuješ na chvíle, kdy jsi mi vysvětloval, že čím výš jdeš tím větší je to pak frkot..
Stávali jsme tehdy na březích, nemělkých ani nehlubokých moří... už je to tak dávno, že už nevím, kde se to rozplynulo...
z toho trpce je mi, když zjišťuji, že to tam stále je..nevysvětlené,bez konce.. bez pokračování.
Ale Ty víš, děkuji!
a kdyby si chtěl pokračovat tak se ozvi..