Pod tíhou konopí

Vznáším se v prostoru v zelené noci.

Krvavá tvář, zarudlé oči - všechno se točí.

Pod stropem hvězdy, místo zdí les,

už v tom zas lítám, už jsem tam vlez.

Na střeše domu přistálo letadlo,

otvírá na svět svůj obrovský zobák.

Chtěl jsem mu zamávat, políbit, obejmout,

ale ono vzlétlo a byl to pták.

Se slzami v očích vracím se domů,

zpět ke svým můzám, skřítkům a vílám.

Do světa štěstí, lásky a splněných přání,

kde tvrdou realitu nevnímám.