Ztracené pocity

Mlha přikrývá závojem spásy celý svět.

Závojem milosrdným, co má čarovnou moc.

Vždyť slzy pak nikdo nevidí.

A najednou zmizí přítelkyně falešná

Za oknem mrazivá noc se ukrývá

v mlhavém závoji, co skryje vše.

I tvář mou slzami zalitou.

A sebe samu nevyjímaje.

Ztracené pocity vkradou se zpět

do duše bezbranné, bez závoje.

Tam mlha nepomůže - jen slzy ukryje.

Děkuji za ten kousek pocitu bezpečí.

Má duše pláče, ale proč?!

Snad pro lásku ztracenou? Snad!

A nebo pro nepochopení druhých?

Nebo snad moje? Nevím. Je to zvláštní...